Dospělí si potrpí
na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se
vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: "Jaký
má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?" Místo
toho se zeptají: "Jak je starý? Kolik má bratrù? Kolik váží?
Kolik vydělává jeho otec?" Teprve potom myslí, že ho znají.
Řeknete-li dospělým: "Viděl jsem krásný dùm z červených cihel,
za okny čapí nůsek a na střeše holuby...", nedovedou si ho
představit. Musíte jim říci: "Viděl jsem dům za sto tisíc frankù."
Tu hned zvolají: "Ach, to je krása!"